Kapitola třetí: Rozhodnutí
Pohled: Esmé Cullenová

Měla jsem zrovna před sebou fotku toho neviňátka. Pořád jsem před sebou viděla obličej té dívky a jejích rodičů. My jsme je zabili. Co ta dívka? Co s ní jen bude. Carlisle říkal, že nebude chodit. Doufám, že už je jí lépe. Tak strašně moc mne to mrzí. Vyměnila bych život za ten den co se to stalo.
Když se porozhlédnu po rodině tak nevidím nic jiného než zkázu. Můj manžel Carlisle, je v jednom kuse v práci, protože se pořád obviňuje jako my všichni. Pro záchranu svých životů jsem zabili tři jiné. A dívku jsme připravili o rodinu a vůli žít. Edward, ten stále jen kouká před sebe. Zamiloval se do té dívky a strašně se trápí, že jí nemůže pomoci. Někdy, když neví, že ho někdo pozoruje tak si hraje se sponkou. Jsem si jistá, že je to sponka té dívky. Obkresluje její tvar a na tváři má utrápený výraz.
Museli jsme ho zastavit, protože hned jak jsme sem přijeli, chtěl odjet, chtěl vystopovat tu partu upírů a zabít je. Chtěl se pomstít.
Museli jsme ho zastavit, protože hned jak jsme sem přijeli, chtěl odjet, chtěl vystopovat tu partu upírů a zabít je. Chtěl se pomstít.
Nikdo nikoho neuklidňoval, aby se tak netrápil, že za to nemůžeme. Všichni, všichni do jednoho jsme věděli, že je to jen a jen naše chyba, kdybychom tenkrát nejeli jako šílenci. Je mi moc líto té dívky. Co s ní asi je?
Jak se jí daří? Tyto otázky mě napadali všude kam jsem se podívala.
" Esmé můžeme s tebou mluvit?" přišli za mnou jednou Rose s Alice.
Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Jistě bych se rozplakala, ale bez slz. Proklínala jsem tenhle život, proklínala jsem to, že si nemůžu lehnout a spát, uniknout tomu to sžírání. Na chvíli zapomenout na přítomnost. Ale bůh ví, že by mě to dostihlo i v mých snech.
" Zjistili jsme něco o té dívce. Víme, že se tím trápíš více než mi."
Nezmohla jsem se ani po slově. Jedna strana mého já si velice přála se podívat jak se jmenuje a kde je. Ale ta druhá věděla, že to bude ještě horší než předtím.
Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Jistě bych se rozplakala, ale bez slz. Proklínala jsem tenhle život, proklínala jsem to, že si nemůžu lehnout a spát, uniknout tomu to sžírání. Na chvíli zapomenout na přítomnost. Ale bůh ví, že by mě to dostihlo i v mých snech.
" Zjistili jsme něco o té dívce. Víme, že se tím trápíš více než mi."
Nezmohla jsem se ani po slově. Jedna strana mého já si velice přála se podívat jak se jmenuje a kde je. Ale ta druhá věděla, že to bude ještě horší než předtím.
" Dobře." Alice s Rose mi pokynuly ať jdeme ven, aby nás neslyšel Edward, jistě by si to nepřál jak ho znám.
Běželi jsme mlčky vedle sebe než jsme došli na louku, kde jsme se vedle sebe usadili. S naléhavým pohledem jsem se koukla na Alice, která se nenápadně usmála.
Běželi jsme mlčky vedle sebe než jsme došli na louku, kde jsme se vedle sebe usadili. S naléhavým pohledem jsem se koukla na Alice, která se nenápadně usmála.
" Takže Jmenuje se Isabella Marie Swanová, ale nejraději má když se jí říká Bella. Její otec byl vlastníkem firmy na počítačové programy, jmenoval se Charlie Swan a její matka Byla Rennéé Swanová." Říkala mi Alice. Vše mě bolelo na vzpomínku na jejich těla na tu ženu, který nosila pod srdcem miminko.
Alice teď předala slovo Rose. Ta se nadechla a pokračovala.
Alice teď předala slovo Rose. Ta se nadechla a pokračovala.
" Byla to bohatá rodina. Peníze, které Bella zdědila jí budou předány až bude plnoletá. Ale každý měsíc z toho dostává jaký si příděl. A teď to nejdůležitější. Bella je v domově pro mládež jelikož nemá žádné příbuzné, tedy jedinou příbuznou je její babička, který je ale v domově pro seniory. A teď přijde to horší. Alice?"
Pane bože, ona je v dětském domově a sama?! Co jsme to jen provedli?!
Alice se podívala do země a zkoumala můj obličej jestli mi to má povědět.
" Alice!"
" Dobře, dobře. Mami, Bella je na tom hodně špatně. Byli jsme se na ni podívat. Nakoukli jsme i do její složky. "
Cítila jsem další díru v mém těle.
Už jsem to nevydržela.
" Alice, no tak mluv!" zakřičela jsem. Nikdy jsem na své děti nekřičela to bylo poprvé.
Hned jsem se cítila provinile.
"Bella drasticky zhubla, odmítá přijímat potravu je na umělé výživě, připoutaná k posteli. Oni se tam s ní nemažou. Je tam na samotce. Dokonce jí neposílají ani na ty rehabilitace. Má neuvěřitelně oslabenou imunitu Esmé."
Pane bože, ona je v dětském domově a sama?! Co jsme to jen provedli?!
Alice se podívala do země a zkoumala můj obličej jestli mi to má povědět.
" Alice!"
" Dobře, dobře. Mami, Bella je na tom hodně špatně. Byli jsme se na ni podívat. Nakoukli jsme i do její složky. "
Cítila jsem další díru v mém těle.
Už jsem to nevydržela.
" Alice, no tak mluv!" zakřičela jsem. Nikdy jsem na své děti nekřičela to bylo poprvé.
Hned jsem se cítila provinile.
"Bella drasticky zhubla, odmítá přijímat potravu je na umělé výživě, připoutaná k posteli. Oni se tam s ní nemažou. Je tam na samotce. Dokonce jí neposílají ani na ty rehabilitace. Má neuvěřitelně oslabenou imunitu Esmé."
Připadalo mi jakoby se zastavil celý svět. Ona umře jestli něco neuděláme.
" Alice, musíme něco udělat." vyskočila jsem na nohy. Věděla jsem, že se to ostatním členům rodiny moc líbit nebude, tedy hlavně Edwardovi, ale musím něco udělat nenechám jí tam umírat!.
" Já vím, proto jsem za tebou přišli a Rose dostala nápad." otočila jsem se na Rose.
" Mami víš napadlo mě jestli byste jí nemohli adoptovat, já-já samozřejmě vím, že je to příliš riskantní, ale přece, nemůžeme jí tam jen tak nechat hnít. Je to mladá holka."
Rose mě překvapila, nikdy se tak o nikoho nezajímala jako právě o Bellu.
Ano, bylo to jediné správné řešení jako jsme mohli udělat. Ano, samozřejmě se jednou bude muset Bella dozvědět o existenci upírů, bude na její volbě jaký život si zvolí. A jednou se také dozví, že to díky nám přišla o rodinu.
" Musíme za Carlislem!" okamžitě jsem rozhodla. Nastoupili jsme do auta a uháněli jsme do nemocnice.
Jakmile nás Carlisle uviděl, celý se zhrozil Vylekali jsme ho.
" Co se stalo?" přiběhl nám naproti.
" Nám nic." řekla jsem. Tolik se mezi námi dvěma změnilo. Už jsem si nebyli tak blíže. Málokdy jsme se jeden druhého dotýkali nebo si šeptali slova lásky do uší. Od té nehody jsme spolu nikdy netrávili společný večer.
Protože právě my jsme to auto nabourali. My dva jsme si měli dávat pozor na cestu.
" Já vím, proto jsem za tebou přišli a Rose dostala nápad." otočila jsem se na Rose.
" Mami víš napadlo mě jestli byste jí nemohli adoptovat, já-já samozřejmě vím, že je to příliš riskantní, ale přece, nemůžeme jí tam jen tak nechat hnít. Je to mladá holka."
Rose mě překvapila, nikdy se tak o nikoho nezajímala jako právě o Bellu.
Ano, bylo to jediné správné řešení jako jsme mohli udělat. Ano, samozřejmě se jednou bude muset Bella dozvědět o existenci upírů, bude na její volbě jaký život si zvolí. A jednou se také dozví, že to díky nám přišla o rodinu.
" Musíme za Carlislem!" okamžitě jsem rozhodla. Nastoupili jsme do auta a uháněli jsme do nemocnice.
Jakmile nás Carlisle uviděl, celý se zhrozil Vylekali jsme ho.
" Co se stalo?" přiběhl nám naproti.
" Nám nic." řekla jsem. Tolik se mezi námi dvěma změnilo. Už jsem si nebyli tak blíže. Málokdy jsme se jeden druhého dotýkali nebo si šeptali slova lásky do uší. Od té nehody jsme spolu nikdy netrávili společný večer.
Protože právě my jsme to auto nabourali. My dva jsme si měli dávat pozor na cestu.
" Nemohli by jsme jít do kanceláře?" zeptala jsem se
On jen přikývl.
" Carlisle ta dívka, ta dívka se jmenuje Bella a je na tom moc špatně, potřebuje nás." přesně věděl o kom je řeč.
Rose s Alice mu převyprávěli to co řekli mě.
" Carlisle, chtěla-chtěla bych Bellu adoptovat." řekla jsem svůj návrh
" Esmé, já nevím jestli je to dobrá nápad…"
" Carlisle, řekneme jí to, řekneme jí o nás, bude si moci vybrat jaký chce život."
" Esmé já jsem tohle nemyslel, i když je to také dobrý námět k zamyšlení." nakrabatil čelo, ale to už do toho vstoupila Rose. Stále mě zarážela.
" A co Carlisle! Máme jí tam nechat pomalu umřít? My jsme jí připravili o rodinu, je to naše chyba, že takhle dopadla! Byl jsi se na ní podívat? Tak byl?! Ne, nebyl. My s Alice jo. Kdybys tam byl a viděl ji, došlo by ti proč to chceme udělat!" křičela na něj Rose.
" Já-já vím. Esmé pomůžu ti s tím."
On jen přikývl.
" Carlisle ta dívka, ta dívka se jmenuje Bella a je na tom moc špatně, potřebuje nás." přesně věděl o kom je řeč.
Rose s Alice mu převyprávěli to co řekli mě.
" Carlisle, chtěla-chtěla bych Bellu adoptovat." řekla jsem svůj návrh
" Esmé, já nevím jestli je to dobrá nápad…"
" Carlisle, řekneme jí to, řekneme jí o nás, bude si moci vybrat jaký chce život."
" Esmé já jsem tohle nemyslel, i když je to také dobrý námět k zamyšlení." nakrabatil čelo, ale to už do toho vstoupila Rose. Stále mě zarážela.
" A co Carlisle! Máme jí tam nechat pomalu umřít? My jsme jí připravili o rodinu, je to naše chyba, že takhle dopadla! Byl jsi se na ní podívat? Tak byl?! Ne, nebyl. My s Alice jo. Kdybys tam byl a viděl ji, došlo by ti proč to chceme udělat!" křičela na něj Rose.
" Já-já vím. Esmé pomůžu ti s tím."
Tak tuhle bitvu jsem měla vyhranou teď přijde na řadu válka!
no jsem zvědavá co si zvolí