close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Možnost volby?! - 2. kapitola

4. května 2010 v 18:24 | LoveCullenka
Možnost volby?!
Kapitola druhá: Protiklady se přitahují
pohled: Edward Cullen
http://s.bebo.com/app-image/9455629073/5411656627/PROFILE/i.quizzaz.com/img/q/u/09/03/24/Edward_Cullen.jpg

***


Seděl jsem se zbytkem své rodiny na pohovce v pokoji, ve kterém se nejčastěji zdržujeme.
Mimo mě tu se mnou sedí šest,  nepostradatelných členů rodiny, každého z nich velice miluji.
Podíval jsem se po pokoji, kde se ostatní zabývali svými činnostmi.
Carlisle, což je můj otec, kterého velice miluji. Je to ten nejskvělejší a nejlaskavější ,člověk´jakého jsem za dobu své existence potkal. Vedle Carlislea seděla má velmi mateřská matka Esme, která o nás pečovala s láskou. Jsou to ti nejlepší rodiče jaké jsem mohl mít a dával jsem jim to najevo, svou láskou.

Na schodišti seděl Jasper, můj nejnovější bráška. Byl to velice zvláštní tvor, dokázal se do každého velice vcítit, mělo to své klady, ale také protiklady. Jakmile se někdo z nás trápil, automaticky to spadlo i na něj. Svou přítomností dokázal rozprostřít vlnu pohody, ale kdyby chtěl mohl by vytvořit stav paniky. Samozřejmě to  nikdy nechtěl, byl velice šťastný, když se držela dobrá nálada. K jeho dokonalému štěstí nemohl přispět nikdo lépe, jako Alice. Alice jsem měl nejraději, byla mi ze sourozenců, nejblíže a podporovala mne v každém rozhodnutí, které jsem udělal.
Alice byla rozporuplná osobnost. Byla plná nekončící energie, ale když se jí něco nelíbilo, tak byla skleslá, tak jak jsem to u nikoho našeho druhu neviděl. Opírala se o Jaspera. Seděli spolu ruku v ruce a nad něčím žhavě diskutovali. Alice se  velmi uculovala, měla něco za  v plánu to jsem viděl.
Na druhé straně místnosti se zuřivě líbali Emmet s Rosallií.
Emmet byl bratr, který mne uměl rozesmát svými vtípky, ale také někdy jimi také pěkně naštvat. Nic nebral vážně, ze všeho si utahoval. Byl něco jako naše soukromé sluníčko. Mám ho velice rád.
Rosallie, no Rosallie je prostě Rosallie. K ní jsem nikdy neměl tak blízko, abych si s ní povídal dlouhé hodiny, jako s ostatními členy mé neobyčejné rodiny. Rosalliina mysl byla něco jako začarovaný kruh, ta se na rozdíl od Emmeta, brala vše naprosto vážně. Neustále něco kritizovala, byla skeptická a velmi,velmi pesimistická. Nikdy jsem nepochopil jak spolu ti dva mohou být. Jsou naprosto odlišní. Ale tady se jen potvrzuje pravidlo, že protiklady se přitahují.
----
O týden později jsem se z nechutí oblékl do nové školy. Přestěhovali jsme se do městečka jménem Forks. Bylo to, to nejmokřejší místo ve státech, a nám dokonale vyhovovalo. Sluníčko tu totiž svítilo málokdy.

Nová škola, uf to znamenalo nové spolužáky a především spolužačky. Nenáviděl jsem ty první dny v nových školách, bylo to otřesné. Holčičí mysl mi byla nepříjemná. Někdy jsem proklínal, že schopnost číst myšlenky vůbec mám.
Pro mne to bylo nejtěžší a v tom smyslu, že jsem byl z celé rodiny volný. Nikdy jsem nepotkal někoho s kým bych chtěl být. Nikoho svého druhu koho bych opravdu miloval. Nevěděl jsem co je to milovat, nevěděl jsem co je to láska. Představoval jsem si to jen z myšlenek ostatních. I když některé mi ztrpčovali život.

Třeba ty Emmetovi, když myslí na to jak z Rosallie strhá nové prádlo.  Ale díky bohu jsem si na to docela zvykl, a snažil jsem se to ignorovat.
Vysprchoval jsem se, oblékl a pelášil dolů k ostatním, abychom jeli společně do školy. Na rozdíl ode mne se těšili. Obzvlášť pak Alice, jak jsem pochopil  z jejích myšlenek. Rosallie byla naproti ní docela naštvaná, ale nemyslela na nic konkrétního, co by mi napovědělo, co se stalo. Poznal jsem to pouze z jejího obličeje, který velmi dobře znám.
Také Jasper byl nezvykle jako na trní. Začínalo mě rozčilovat, že nevím o co tu jde.
Seběhl jsem ke dveřím, kde čekali Carlisle s Esme a loučili se s námi, jako každé první ráno, když jsme šli poprvé do školy. Carlislovým myšlenkám jsem nerozuměl a Esme ta byla velice natěšena. Jen se v její mysli nezobrazilo na co se to vlastně těší. Tohle se mi nelíbilo. Fakt se mi to nelíbilo.

Edwarde dělej, já už se do té školy tak těším.
Poslala mi Alice její myslí vzkaz. Znovu jsem se podíval do její mysli, ale nic, myslela na to jestli má Jasper dobrý účes.
Přijížděli jsme ke škole, která byla rozčleněna na několik budov. Konečně jsme dorazili na parkoviště a já si všiml, jak po nás všichni koukají, tedy spíše na mé auto. Jezdil jsem stříbrným Volvem, jelikož jsem miloval rychlou jízdu, tak jako ostatní členové mé rodiny. A tady bylo nejnovější auto stará Toyota.
Nadechl jsem se a vystoupil z auta, ve kterém jsem ještě dosud seděl. Vzhlédl jsem ke svým sourozencům, kteří se nedočkavě rozhlíželi po parkovišti jakoby na něco čekali.
Tak, kde je, už by tu měla být. Já se tak těším. Jsem zvědavá na jeho reakci až uvidí. Tedy ne, že bych jeho reakci neviděla, ale stejně, je to něco jiného, když vedle něj stojím.
Myslela si Alice a tím více mě znepokojila.

***
Tak to byla druhá kapitolka. Já doufám, že se vám to líbilo. Kdyžtak zanechejte komentík.                 S pozdravem LoveCullenka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama