close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Quiletská smlouva - 1. kapitola

21. dubna 2010 v 18:31 | LoveCullenka

Kapitola první: Jako blesk z čistého nebe.
Pohled: Isabella Marie Swanová Blacková

Seděla jsem na pláži a užívala si sluníčka. Tady ve Forks totiž sluníčko vysvitlo asi tak jednou za měsíc. Čekala jsem na svého přítele se kterým jsem už tři měsíce. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak jako jeho a to že už jsem měla opravdu hodně lásek. Některé byly dětské, některé dospělejší, ale pak tu byla ta, kterou jsem prožívala s Mikem.

S Mikem jsme se potkali jednu noc v klubu bylo to zrovna v den, kdy jsem se sem přestěhovala k mému otci, protože maminka se znovu vdala. Mezi mnou a jejím novým mužem to pořád vřelo. Nesnášeli jsme se. Vzpomínám si na každodenní hádky, kvůli každé kravině. Maminka to přehlížela, protože měla novou lásku a tak nechtěla vidět jeho nedostatky. Po více jak třech měsících společného soužití jsem toho měla dost a odstěhovala jsem se sem. Do městečka jménem Forks. Tedy to jsem si myslela, ale jak mi brzy vysvětlil můj bráška Jacob, tak jsme bydleli v Quiletské rezervaci v La Push. Jako novou a hlavně stálou členku kmene mě zasvětili tamní starší do dějin našeho kmene.

Vzpomínám si na večer, kdy nám vyprávěli ty legendy o studených, neboli o upírech. Říkejte tomu jak chcete. Toho večera jsem tomu nevěřila. Nevěřila jsem v existenci upíru. Pamatuji si jak jsme se u toho s Jakem nasmáli.
Ale i přes to, že jsme to nebrali vážně tak jsem musela mlčet jako hrob. Nikomu jsme nesměli říci o studených. Prý by hrozila válka.
Z mých úvah mě vyrušil vášnivý polibek na krk. Na mé tváři se objevil široký úsměv. Otočila jsem se a vášnivě ho políbila.
Dnes jsme měli výročí a tak jsem mu chtěla dát speciální dárek. Totiž sebe. Přesto, že je to dlouhá doba co jsme spolu, tak jsme se spolu ještě nemilovali a já se to rozhodla dnes změnit. Dokonce i počasí nám na to vyšlo. Den pro své první milování s mou láskou jsem si neuměla vybrat lépe.
"Jsi si jistá, že to chceš?" zeptal se mě s láskou v očích. Byl vždy tak starostlivý. Nebyl jak jiní kluci a i proto jsem ho milovala, že na mě nespěchal. Dával mi času kolik jsem jen potřebovala.
"Jsem si tím jistá tak, jako jsem si jistá, že tě miluji." usmála jsem se na něj a políbila ho na jeho mírně pokřivený nos, který ho dělal ještě více sexy.
V jeho očích se objevila touha a tak jsem neváhala a vášnivě se přisála na jeho rty. Opatrně mě položil na zem a lehl si na mě. Byla jsem tak vzrušená už jen tím, že jsem cítila jeho tělo na mém. Vášnivě jsme se líbali.
Naše vášeň vzrostla v zuřivost. Mé rty se pohybovaly v souhře s jeho. Tiskla jsem se stejně dychtivě na jeho tělo jako on na mé.
Musela jsem se usmát nad tím jak byl najednou nedočkavý. Škubl. A má blůza byla dole.
Mé ruce putovaly po jeho svalnatém těle a zastavily se u kalhot. Položila jsem ruce na jeho pásek a on se zajíkl tím návalem vzrušení. Usmála jsem se a jemně ho kousla. Trhla jsem a rozepnula jsem pásek.
Zrovna se chystal na mou sukni, když v tom………
"Nééééé." zařval někdo z dálky. Mike ze mě ihned seskočil a podíval se směrem, kterým se ozýval ten zvuk.
Podívala jsem se také a viděla jsem svého bratra a otce jak za námi běží.
"Isabello Marie Swanová Blacková!" zahřměl. Vyděšeně jsem se na něj podívala.
"Okamžitě domů. A ty Miku z ní dej ruce pryč." varoval ho Jacob.
Dostala jsem vztek. Co mají do toho co zasahovat! Chtěla jsem ještě něco namítnou, ale když jsem viděla otcův naštvaný obličej tak jsem raději ustoupila. Naštvaně jsem si vzala blůzu a rozeběhla jsem se domů. Nevěděla jsem co se děje.
Byla jsem rozzuřená, jakmile jsem vběhla do svého pokoje tak jsem naštvaně třískla dveřmi až se vysypalo sklo.

Slyšela jsem dupot dvou párů nohou jak jdou po schodech. Nechtěla jsem s nimi mluvit a tak jsem zbaběle utekla do koupelny. Nechtěla jsem s nimi mluvit, protože bych jim řekla něco, čeho bych potom také mohla litovat.
I když se mi neustále pletli do života, tak jsem je měla moc ráda. Milovala jsem svou rodinu. A pravda byla taková, že jsem se nikdy skutečně dlouho na nikoho nezlobila.
"Bello, my se omlouváme, ale potřebujeme s tebou nutně mluvit, Jde tu o životy nás všech." prosil táta. Neměla jsem ráda, když používal tenhle tón hlasu, protože jsem mu vždy všechno odpustila a doslova skákala jak on pískal. Byla jsem prostě tátova holčička.
Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z koupelny, kde na mě už oba čekaly.
Podívala jsem se jim do tváře a oba měli zoufalé výrazy. Muselo to být opravdu něco vážného.
"Myslím, že by jsi se na to měla posadit." upozornil mě Jacob zdrceným hlasem. Věděla jsem, že takhle by jen tak nemluvil a tak jsem ho poslechla. Posadila jsem se na postel, ale ti dva na mě stále jen koukaly.
"Tak řeknete mi co se sakra děje, že jste nás přerušili ve vhodnou dobu?" řekla jsem ironicky a zároveň netrpělivě. Otec se zhluboka nadechl a spustil.
"Ano, také si myslím, že to byla vhodná chvíle…." začal
"Víš Bells, je mi to opravdu líto. Ani nevíš jak moc rád bych tohle změnil, ale nemůžu, nikdo nemůže."
"Tati." zavrčela jsem netrpělivě. Už jsem začínala mít strach, že je to něco s mojí maminkou a tím, že to prodlužovali mi moc nepomáhají.
"Promiň já jen nevím, kde bych měl začít."
"Vezmi to od začátku." navrhla jsem.
"Víš jak jsi přijela a mi ti vyprávěli ty legendy o studených?" zeptal se mě a já jsem přikývla.
"Jistě si vzpomínáš na tu smlouvu, kterou jsme se studenými uzavřeli. Na tu smlouvu o příměří."
Namáhala jsem si svou hlavu a nakonec jsem si na to vzpomněla. Zatajil se mi dech.
"Tati víš, že já tomu nevěřím." odsekla jsem. Ale teď bylo otázkou jestli jsem tomu skutečně nevěřila anebo jen tomu nechtěla věřit.
"Tak tomu věř. Je to prostě pravda! Rada starších vybrala tebe. Pozítří se provdáš za studeného!" vyštěkl na mě bez obalu Jacob. Šokovaně jsem na něj hleděla.
Nevěřila jsem tomu. To nemohla být pravda. Já a vdávat se? Ještě mi ani není osmnáct. Tak počkat? Není mi právě pozítří osmnáct?
Otec vrazil Jakeovi pohlavek a Jake se chytil za pusu. Po tvářích se mi kutálely slzy. Proč? To byla jediná otázka, která mi běžela hlavou.
Jacob ke mně přiskočil a začal mne objímat.
"Bellinko, já se strašně omlouvám. Nechtěl jsem to říci takhle. Ale jsem z toho strašně nešťastný." cítila jsem jak se chvěl. Neviděla jsem mu do tváře, ale určitě také plakal.
"Tati já nechci! Nechci se vdát za nějakého upíra! Miluji Mika." plakala jsem. Než jsem dořekla tuto větu tak se mi hlas třikrát zlomil.
"Já vím, já vím Bells. Ale nejde to změnit. Nezměním rozhodnutí starších. A závisejí na tom životy nás všech. Nechceme, aby byla válka. Studení jsou velmi těžcí protivníci. Ani nevíš jak moc mě to mrzí holčičko. Nejraději bych tě poslal zpět k matce, abys tohle nemusela udělat."
Podívala jsem se do těch očí, které jsem milovala a přitiskla jsem se ke svému otci. Byla jsem v jeho náručí asi hodinu a celou jsem jí proplakala.
"A víš co? Já nedopustím, abys byla nešťastná. Pojď sbal si věci a pojedeš pryč." řekl a pustil mě ze svého horkého sevření. Okamžitě vytáhl kufr a skládal mi do něj věci.
Kdybych byla sobecká, tak by to byl dobrý plán. Ale přesně jsem věděla co hrozí otci a Jakeovi, jestli se prokáže, že mě upozornili a pomáhali mi utéci. A to jsem nemohla dopustit.
"Né. Zastavte!" zastavila jsem se a pomalu jsem se chystala říci ty slova, která mě tak strašně pálila na jazyku.
"Nechci, aby se vám něco stalo. Zůstanu tu a provdám se za studeného." jestli mě ta slova pálila na jazyku, tak to nebylo nic s porovnáním s tím, co jsem cítila, když jsem je vyslovila.
"Bells…" otočil se na mě otec.
"Ne, tati. Já už se rozhodla." přerušila jsem ho, aby nepokračoval. Snažila jsem se potlačit slzy. Chtěla jsem být silná. Chtěla jsem být silná, alespoň před nimi.
"Ani nevíš jak mě to mrzí. Večer je schůzka quiletů. Kde ti to bude sděleno. A víš, co teď budeš muset udělat?" zeptal se mě opatrně. Přesně jsem to věděla. Budu se muset rozejít s někým koho moc miluji a kdo miluje mě. Bude to těžké. Bolí mě jen na to myslet.
"Ano vím." vzdychla jsem.

***

Seděla jsem ve svém pokoji a hleděla před sebe. V ruce jsem třímala kapesník a plakala. Seděla jsem tu už hodinu a vzpomínala dnešní odpoledne. Odpoledne, kdy skončila ta nejkrásnější část mého života.
Ještě pořád jsem měla před sebou Mikeovu tvář. Tu tvář na které byl bolestný výraz, když jsem mu říkala, že je mezi námi konec. Nechtěl tomu věřit a tak jsem musela říci něco co si nikdy v životě neodpustím. Musela jsem mu říci, že ho nemiluji a že celé to dopoledne s mým otcem a bratrem bylo naplánované. Viděla jsem na něm jak moc jsem ho tím zranila. Viděla jsem, že jsem mu chce plakat. Nejraději bych plakala také. Tak málo. Tak málo stačilo a skočila bych mu kolem krku a řekla, že to není pravda, že jsem si to celé vymyslela a že ho miluji a vždy budu milovat.
Ale to jsem samozřejmě nesměla. Než se naše cesty definitivně rozešli tak si vyžádal ještě polibek na rozloučenou. Bála jsem se toho polibku, protože celé mé snažení, přesvědčit ho, že už ho nechci by přišlo na zmar. A já jsem mu nemohla říci o studených a o té pitomé smlouvě, kterou s naším kmenem uzavřeli.
Tak moc jsem se přála v té chvíli, abych sem nikdy nepřišla. Abych nikdy svou lásku nepotkala a zároveň si nemusela vzít tu pijavici. Už teď jsem toho dotyčného nenáviděla.
Vzpomínala jsem s bolestí na náš poslední polibek. Ozval se další nával bolesti.
"Bells?" ozval se Jacob za dveřmi a já se musela uklidnit napočítala jsem do deseti a zhluboka jsem se nadechla. Teprve až pak, když jsem se přesvědčila, že už můžu normálně mluvit jsem se ozvala.
"Pojď dál." řekla jsem mu. A byla jsem převelice šťastná za to, jak klidně můj hlas zní.
Opatrně otevřel dveře, jakoby se bál co za nimi najde.
"Přišel jsem ti jen říci, že už je čas." připomněl mi. Zavřela jsem oči, protože se mě zmocnila další vlna vzteku a bolesti. Měla jsem se totiž dostavit na jednání starších.
"Fajn tak jdeme." zkoušela jsem se usmát, ale bylo mi jasné, že to vypadalo jako škleb.


***

Dorazili jsme s Jacobem do hlavního stanu, kde byli seskupeni všichni muži našeho kmene. Byla jsem tu jako jediná žena. Dívala jsem se do všech těch tváří a bylo na nich vidět, že to nedělají rádi, protože mě měli rádi a hlavně měli rádi mého otce, který se momentálně trápil, protože jsem byla nešťastná. Ačkoliv nešťastná je slabé slovo.
"Předstup Isabello Marie Swanová Blacková." vyzval mě hlavní starší kmene.
Předstoupila jsem před všechny. Připadal jsem si velmi podivně. Bylo to jako u soudu, kdy čekáte na svůj rozsudek, ale ten já už jsem dávno věděla. Jednodušší by byl trest smrti než se v dát za upíra.
"Bello, jednou za deset let vybere rada starších jednu z quiletských žen, aby si vzala jednoho ze studených. Rada starších se tentokrát rozhodla pro tebe. Nyní máme na tebe několik otázek." oznámil mi a z řady vystoupil postarší šedovlasý muž.
"Jsi stále ještě nedotknutá mužem?" zeptal se mě a já zčervenala jako rajče. V překladu se mě ptal na to jestli jsem se milovala s nějakým chlapcem. Kdyby mě dnes otec s bratrem nezastavili, tak bych mohla říci, že ano. Zajímalo by mě co by se dělo pak.
"Ano jsem." cítila jsem se jako bych se právě přiznala k vraždě. Být panna v mém věku byla téměř ostuda.

Má červeň stále neustupovala.
"Dobře. Protože je to velmi důležité. Svého nastávajícího manžela uvidíš až při obřadě. Po obřadě následuje oslava a svatební hostina. K další podmínce naplnění manželského slibu patří naplnění manželské povinnosti." jestli jsem se předtím přirovnávala k rajčeti tak by mě zajímalo jak vypadám teď. Já s tou pijavicí budu muset spát? A ještě ke všemu před svědky.
"Do roka musíte počít dítě."
Další skvělá správa, teď už jsem byla vážně zhrozená. Chtělo se mi plakat. Měla jsem neodolatelnou chuť do něčeho praštit. Chtěla jsem utéci. Nechtěla jsem se za tu pijavici provdat natož s ní počít potomka.

"To je všechno. Chápeš vše Bello?" zeptal se mě mluvčí kmene.
A to je vážně všechno? Zasmála jsem se ironicky. Vážně hračka. Tak co by ne. Vdám se za upíra, který mě může zabít. Budu se poprvé milovat s upírem a ještě před svědky. Pořídím si s ním rodinku a budu šťastná až do smrti. Doufám, že přijde brzo. Nenávidím tě!


Doufám, že se vám úvodní kapitolka líbila. Nechejte prosím komentář jestli vás nějakým způsobem tato povídka zaujala. Mě osobně se námět líbí, ale potřebuji znát váš názor. Takže opravdu moc moc moc prosím.
Děkuji Vaše LoveCullenka
Tak jsem se přesvědčila, že tady nikdo nečte komentáře, tak to napíši sem. Bella si to myslela ironicky, určitě nechystám všechno tak doslovně:D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama