close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední polibek - 1. kapitola

26. dubna 2010 v 19:38 | LoveCullenka |  Poslední polibek


Kapitola první: Překvapení

http://images2.fanpop.com/images/photos/7300000/Videoshoots-Stranger-In-Moscow-Set-michael-jackson-7375707-682-950.jpg


,,Kdy odjíždíš Bell," ptala se mě má ztřeštěná sestra Alice a na tváři měla smutný výraz. Také mi bude chybět. Nikdy jsme bez sebe neudělali ani krok, i když jsem byla každá jiná.

Já jsem byla spíše ta rozumnější, ale Alice - ta byla tornádo. Všechno a všechny smetla svou nekonečnou energií. Nikdy jsem nevěděla, kde se to v ní jen bere. Každý den vstává s úsměvem na tváři at už je hezké nebo ošklivé počasí - nevzpomínám si, že bych ji někdy viděla se mračit. Byla takové naše sluníčko a já i mám moc ráda.

,,Odlétám v jednu ráno," pokrčila jsem rameny a v hlase mi zněla lhostejnost. Už takhle to bylo těžké - to vědomí, že od sebe budeme tak strašně moc daleko. Ale já si tuto cestu vybrala a také po ní půjdu.

,,A nechceš si to ještě rozmyslet?" upřela na mě sílu svého štěněčího pohledu.
,,Alice víš moc dobře, že nemám ráda, když se na mě takhle díváš. Nikdy ti nic nemohu odepřít, ale tentokrát to bude jiné. Tentokrát musím udělat to co chci já." usmála jsem se na ni, doufajíc, že mě pochopí.

,,A navíc už jsme to probrali tisíckrát," otočila jsem se a dále si skládala věci do kufru.
,Já vím a chápu to, proč to děláš. Ale budeš mi strašně moc chybět," přiznala se jako by to měl být ten největší zločin na světě.

,,Ty mě taky a moc. Ale já už takhle dál nemůžu. Musím pryč. Chci to poznat jinde, chci dělat něco jiného. Už mě tenhle stereotyp unavuje," vysvětlovala jsem horlivě, ale ona nic nechápala. Nechápala co mi může vadit na tomto životě.

,,A co tam budeš dělat?" přimouhřila oči. Řekla jsem rodině, že budu pracovat v jedné firmě jako tisková mluvčí. Všichni mi to uvěřili a táta byl docela nadšení. Ale jediná Alice mi to nesnědla. Nevěřila mi ani slovo, na to mě znala moc dobře.

,Ah, Alice povím ti to, ale nikomu to nesmíš říci, souhlasíš?" zaúpěla jsem
,,Takže ,,nikomu", předpokládám, že to jsou naši, že?"
,,Správně," přitakala jsem
,,No tak pokračuj. Už se nemůžu dočkat a podle toho jak jsi červená to nebude nic dobrého," ušklíbla se

,,Ne, právě, že to je něco dobrého. Alice já jsem konečně dosáhla toho co sem chtěla dělat. Přidala jsem se k neziskové organizaci ,,Help Foundation" a pojedu do Keni pomáhat. Tak strašně moc se těším. No jistě já vím, že to opravdu nebude procházka růžovým sadem, ale bude to dobrodružství a já budu dělat konečně něco co jsem vždy chtěla. Něco, co mě naplní a pomůže jiným," zasnila jsem se. Ustala jsem v řeči a podívala se na Alice, která vypadala, že to s ní každou chvíli sekne.

,,Alice…" zaklepala jsem s ní, ale ona nijak nereagovala. Stále ztuhle seděla a dívala se před sebe - na tváři nečitelný výraz.
,,Bello ty-ty jsi se zbláznila? Já-já tě nikam nepustím," vykoktala ze sebe přidušeně.

,,Alice snaž se mě pochopit, prosím."
Skoro jsem začala litovat toho, že jsem jí to vůbec řekla.
,,Fakt si myslíš, že tě pustím do Keni? ZBLÁZNILA JSI SE! Nehodlám se připracit o svou milovanou sestřičku," panikařila

,,Alice uklidni se prosím. Nic se mi nestane. Jedu pomáhat a ne bojovat do války," usmála jsem se nervózně.

,,Bello, ale ty to nechápeš? Vždyť je to skoro to samé! Na to, že jsi právě TY z nás dvou ta rozumnější, tak tohle je naprostá pitomost!"

,,Alice to není pitomost. Pomáhat někomu, kdo to potřebuje opradu není pitomost. Pitomost je to všechno přehlížet a já taková nejsem. Nemůžu tu dále sedět a nebo chodit na ty snobské večírky, které náš otec pořádá!" rozčilovala jsem se.
 ,,Nechci se s tebou hádat Alice, ale jestli to bude nutné, tak se s tebou rozejdu po zlém, já si to zkrátka nenechám vymluvit."
,,Bello já vím. Mám jen strach. Promiň, že jsem tak vyjela," usmála se na mě s prosbou v očích. Já věděla, co ta prosba znamená. Chtěla vědět jestli ji to mohu odpustit.

Ale já nemohla. Jak jí mohu něco odpustit, když není co?
,,Já se na tebe nezlobím. Reagovala bych úplně stejně. Jen mi slib, že o tom nebudeš mluvit ano? "
,,Přísahám na to - co je mi na této zemi nejsvatější," zvedla svou dlaň na znak své přísahy.

***
Celý zbytek odpoledne jsme si povídali a balili mé věci. Ačkoliv jsem si jistá, že tři - čtvrtě těch věci mi bude na nic. Ale přeci jen, musela jsem hrát svou roli na tiskovou mluvčí dokonale.

Najednou se Alice rozesmála. Zkoumavě jsem se na ní podívala, co je důvodem jejího výbuchu. Nazdvihla jsme obočí.
,,Ne, já si jen přestavuji tátův obličej, kdybys mu řekla co budeš dělat," odpovídala na mou nevyslovenou otázku.

Musela jsem se k ní přidat, protože tátův výraz by musel být k nezaplacení.

Naše rodina patřila mezi ty bohaté. Můj otec byl politikem, kterého část lidu nesnášela a ta druhá ho milovala. Přičemž, ta část lidu, která ho milovala, tak to byli stejní snobové jako on. Jak jsme jim s Alice říkali ,,Konzervi".

Nesnášela jsem tento život, protože všechno se točilo kolem peněz. Peněz, které by byly potřebné někde jinde. Někde, kde by pomohly Skoro každou sobotu se u nás pořádal večírek, kde se scházela takhle smetánka. Nesnášela jsem to, ale jako poslušná dcerunka jsem to přetrpěla.

Naopak Alice tyhle věci zbožňovala. Milovala společnost ve které mohla zářit její krása, ale přesto byla jiná než ostatní dívky. Ano, sice večírky milovala, ale nebyla namyšlená.

Dál jsme leželi na posteli a smáli se jak by ta situace musela vypadat, i když na jednu stranu mi to směšné nepřišlo, protože by to mohla být pravda.
V tom do mého pokoje vtrhl náš otec.
,,Copak je tu nějaké veselo. Řekněte mi o co jde, chtěl bych se také zasmát," nasadil svůj diplomatický úsměv.
,,Ale nic tati jen jsme vzpomínali na naše dětství - jsou to takové holčičí věci," odpověděla mu odýchaná Alice, když popadla dech.
,,Tak dobře," opět nasadil ten svůj úsměv a šel si po svých.

,,Tak a teď se jdi obléci. Mám pro tebe překvapení," v očích jí zajiskřilo a ve mně zatrnulo.
,,Alice já na žádný večírek nejdu," zhrozila jsem se. Má sestra na tohle byla šílený maniak a já jsem se toho něchtěla účastnit.

Ale ona se jen zasmála.
,,Neboj slibuji, že to není žádný večírek, ale něco mnohem, mnohem lepšího," smála se mi. Asi jsem musela vypadat vážně komicky. Jenže, co by jste dělali, kdyby byla vaše sestra takový blázen?

,,Alice fakt se bojím."
,,Neboj se a připrav se. Musí ti to slušet," políbila mě a odplachtila pryč. Zakroutila jsme hlavou a přešla ke své skříni.

S povzdechem jsem ji zase zavvřela. Všechno mám zabalené a jediná věc, která tam zůstala - byly mé růžové šaty z maturitního plesu. Šaty, které jsem nikdy neměla na sobě, protože bych v nich vypadal jako bonbón. Tenkrát mi to dalo hodně práce, než jsem mamině řekla, že si je prostě na sebe nevezmu. Upřímně řečeno byla bych raději nahá.

A jak se mám obléci, když nevím kam jdu?
Rozladěně jsem vypochodovala z pokoje a šla za Alice, která byla v koupelně a důkladně se připravovala.
,,Alice?" zavolala jsem skrze dveře.
,,Alice!"
,,Bello jdi se připravit a nezlob mě," odpověděla mi stroze.
,,Alice, ale já…" nestihla jsme to dopovědět, protože má milovaná sestřička si zapnula fén na vlasy a mě tu nechala stát jako solný sloup. Plácla jsem sebou na její velkou postel a dívala se do stropu.

,,Ježiši Bello!Ty ještě nejsi oblečená!" zděsila se ve dveřích.
,,Hele Alice, já jsem si už všechno zabalila a upřímně se mi ani nikam dnes nechce. Necháme to na příště," řekla jsem a chtěla se odloudat do svého pokoje a ještě se trochu prospat před cestou.

Ale má drahá sestřička mne zadržela.
,,Isabello Alice Vaneová! Jestli si myslíš, že se z toho vykroutíš, tak to jsi upřímně vedle. Víš jak dlouho jsem na tuhle příležitost čekala!" rozčilovala se a výraz v jejích očích mě děsil. Ah, divíte se proč mám druhé jméno Alice No, tak to jed důkaz toho jak jsou naši rodiče jsou opravdu snobští.
Alice se totiž celým jménem jmenuje Alice Isabella Vaneová. Nic, není divnější, než když mají dvě sestry stejné jméno.
,,Ok! Nerozčiluj se, ale já nemám co na sebe," řekla jsem znovu a než jsem stačila mrknout už mě vláčela do svého království.

Otevřela velikánskou skříň a začala vyhazovat jednu věc za druhou.
,,Ne, tohle ne! Tohle vůbec ne. Přijatelné. Á ano!" konečně jí do ruky padla nejméně stopadesátá věc, kterou měla ve svém šatníku.
Nakonec jí padly do oka krátké - černé šaty bez ramínek.

Posadila mne do křesla a začala tvořit své dílo. Nikdy jsem na tohle nebyla a Alice to moc dobře věděla.
,,Alice!"
,,Pššt Bello, za tohle mi jednoho krásného dne poděkuješ. Uvidíš," říkala sebejistým tónem. Jen jsem se modlila, aby to opravdu nebyl žádný večírek.
,,Tak to leda tak ve snu!"

Seděla jsem už hodinu před zrcadlem a přemýšlela, co má moje pekelná sestra v plánu.
Ani do zrcadla mě nenechala podívat se. Že je to prý překvapení. Tak jsem tam jen tak seděla a nejspíše bych se měla cítit jako princezna, ale já se cítila jak naprostý blbec, který se neumí ani připravit na nějakou šílenost, kterou její sestra vymyslela.

***
,,Hotovo!" vykřikla nadšeně Alice po více jak hodině zkrášlovací procedůry.
,,Už se můžu podívat?" zeptala jsem se pobaveně nad jejím obličejem. Zářila více než o Vánocích, kdy jí táta nechal přidělat vlastní saunu se solárkem.
,,Jistě," přitakala
Postavila jsem se a šla se podívat na ten výtvor k velkému zrcadlu.
Odvážila jsem se na sebe podívat a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Vůbec jsem se nepoznávala. Mé hnědé vlasy byly stočené do pravidelných vln, které mi padaly k lopatkám - s nimiž kontrastovala má pleť, jejíž nádech byl narůžovělý. Velké hnědé oči jsem měla zvýrazněné tužkou na oči, zelenými stíny a řasenkou. Na plných rtech jsem měla růžový lesk, který už jen podtrhával dokonalost toho mistrovského díla.
Ty šaty se opravdu hodili k mému nalíčení. Byly krátké a dobře střižené - těsně pod prsy se mi lemovala bílá mašle, která zdůrazňovala mé přednosti.

,,Waw Alice to je nádhera. Ale neměla by jsi mi to dělat, protože až tuhle dokonalou masku sundám, tak se leknu sama sebe," zasmála jsem se a objala ji. Opatrně, abych jí nezničila její pečlivý účes a šaty.
Alice měla krátké, černě inkoustové vlasy s modrým odleskem, které jí trčely úhledně do všech stran. Černé oči kontrastovaly s její bílou pokožkou. Měla podobné šaty jako já - jen ona je měla v šedé barvě doplněné černým svetříkem.

***
,,Jej to už je hodin," vyjekla Alice.
,,Klid," smála jsem se jí.
,,Tobě se to řekne. Vždyť to nestihneme," panikařila.
,,Klid. Vezmeme si Alfreda," navrhla jsem s klidem a ona mě okamžitě chytila za ruku a vláčela do kuchyně pro služebnictvo. Jen tak, tak jsem si stihla vzít již připravenou kabelku.

,,Alfrede odvezeš nás prosím?" zeptala se ho mile. Alfred jen přikývl a už běžel startovat auto.
,,Dobře se bavte," křikla na nás matka.
,,Alice zpomal," snažila jsem se popadnou dech. Muselo to být opravdu něco důležitého, protože by jinak takhle nevyváděla.

,,Kam to bude slečny?"
,,Odvez náš na tuhle adresu prosím," řekla tajemně a podávala mu lísteček s adresou. Musela jsem uznat, že to měla velice dobře promyšlené.

***
Alice byla celou cestu pěkně nervózní. Pořád sebou šila.
,,Už jsme tady." Zahlásil.
,,Waw, to bylo rychle. Jsi užásný Alfrede," přiskočila k němu a dala mu pusu.
,,Děkujeme." Řekla jsem prostě a vystupovala z auta.
,,Mám tady na vás počkat?" Zeptal se ještě, než jsme se pustili do toho šílenství, které naplánovala má sestra.
,,Ne, ne. Děkujeme. Zavoláme si Taxi a prosím neříkej otci kam jsi nás vezl," mrkla na něj a věděla že má vyhráno. Vždy to na muže zabíralo.

,,Tak, kde to jsme Alice?" zeptala jsem se netrpělivě. Část mého já doufala ať už to mám za sebou.
Ale ona se jen usmála a otočila mě na druhou stranu. Chtěla jsem jí vynadat, ale když jem viděla předmět jejího úsměvu, tak jsem jen zírala s otevřenou pusou.
,,Alice my jsme na koncertě Michaela Jacksona?" zeptala jsem se a snažila se ovládnout svůj dech.
,,Už to tak vypadá. Doufám, že máš radost."
,,Alice mám ohromnou radost. Ani nevíš jak moc jsem ti vděčná. Jak se ti proboha tohle podařilo předemnou utajit tak dlouho?" smála jsem se.
Milovala jsem Michaela Jacksona od svých šestnácti let. Přeš to, že jemu je třicet - čtyři a mě pouhých dvacet let.

,,No, vlastně to byla i tak nějak práce mého otce, který se to pokoušel utajit i přede mnou a myslím, že bych to ani nezjistila, kdyby mi to nezavolala má kamarádka. Musela jsem nás sem dostat. I kdyby se stavěl na hlavu a odrážel ušima. Tohle je naše chvíle a já se s tebou chci tímhle rozloučit a potají doufám, že ne moc na dlouho," smutně se usmála a po tváři jí kanula slza.

,,Ani nevíš jak moc jsem ti vděčná. Opravdu za všechno Alice. Tohle je ten jelepší dárek jaký jsem, kdy dostala. Děkuji. Děkuji," objala jsem jí.

Musela s tím mít hodně práce, protože utajit tohle před otce - tedy to, že mě vláčí na koncert Michaela Jacksona - toho Michaela Jacksona, kterého bytostně nesnáší musela být obrovská práce.

Otec ho nesnášel z toho důvodu, že byl Michael populárnější a na každím rohu byla vidět jeho práce a jeho sláva. A táta, tak nějak nemohl snést, že jsme Michaelovi fanynky a tak dělal často naschvály, co se toho týče. Odporné vtípky na jeho osobu, které se zdáli vtipné jen jeho stoupencům a vlezdoprdelkům, kterých měl na každém prstě několik.

,,Tak pojďme nebo se tam nedostaneme," usmála se na mě. Teď jsem byla za naše postavení ráda. Umožňovalo nám to vidět Michaela zblízka. Měli jsme místa přímo pod pódiem - kam jsme se stěží protlačili, ale díky ochotné ochrance se nám to povedlo.

Dorazili jsme opravdu na čas, protože jakmile jsme se probojovali na naše místa tak se rozeznělo odpočítávání. Cítila jsem to vzrušení, tu energii, která mě prostupuje.

Jakmile vyskočil Michael na pódium měla jsem pocit, že omdlím. Konečně to bylo tady. Konečně jsem ho mohla vidět na živo.
Michael si sundal brýle a já spatřila ty nádherné oči, které jsem vídala pouze jen na fotografiích.

Začaly tóny písně energické písně Wanna be startin somethin a já se roztancovala. Užívala jsem si jako nikdy předtím. Bylo mi líto, že jsem své sestřičce křivdila.
,,Alice tohle ti nikdy nezapomenu," drtila jsem její ruku.

Připadalo mi jakoby najednou čas letěl strašně rychle. Už bylo po třetí písničce a já byla v úplné euforii.
Fanoušci křičeli ,,We love you!!!" a Michael tím svým nádherným hlasem zavolal nazpět.
,,I love you more!" bylo to tak nádherné. Nepodobalo se to ani jednomu mému nádhernému snu, který se mi o něm zdál.

Najednou se mi rozvibroval telefon. Začala jsem se rychle přehrabovat ve své plátěné kabelce a hledat ho. Nemohla jsem ho najít. Najednou se všichni začali pískat… Nepřipadalo by mi na tom nic divného, kdyby se všichni nedívali mým směrem. Zmateně jsem se podívala na Alice, která se na mě usmívala jako měsíček na hnoji.
,,Tak tohle je ještě lepší než jsem doufala," šeptala mi do ucha.
,,Proč na nás všichni tak zírají?" ptala jsem se zmateně.
,,Bello - Michael si vybral tebe," šťouchla do mě a ukázala směrem na pódium, kde stál ON a ukazoval prstem na mě.
Chvíli mi trvalo než mi došlo se se děje. Michael zrovna zpíval písničku, kdy si na pódium vybírá jednu svoji fanynku. A dnes jsem to měla být JÁ! Panebože.
,,Ježiši Bello tak běž.," křičela na mě.
,,Alice já nemůžu," svěsila jsem ramena. Tak ráda bych tam šla, ale bála jsem se reakce svého otce až to zjistí. Přece jen ten koncert běží v televizi.
,,Bello mazej," strčila do mě.
,, Alice, ale táta…" nestihla jsem to doříci, protože mě popadly dvě silné ruce a unášely mě na pódium. Se strachem jsem se podívala na Alice.
Něco se mi snažila říci, ale já jsem jí přes ten řev neslyšela. Než jsem se nadála, tak jsem stála na schůdkách, které vedly na pódium.
Poplašeně jsem polkla.

Jestli jsem si předtím říkala, že je to lepší než-li kterýkoli můj sen, tak co je potom tohle. Pomalinku jsem stoupala po schodech na pódium, kde na mě čekal objekt mých nejtajnějších snů.

Ladným krokem přicházel ke mně. Celou dobu jsme hleděli jeden druhému do očí. Když už byl u mě, tak se na jeho nádherné tváři objevil ten nejkrásnější úsměv na světě. Úsměv za který by stálo umřít.

Byla jsem jím natolik omámená, že jsem mu podala ruku a nechala se vést doprostřed pódiu. Nevnímala jsem lidi kolem sebe, nevnímala jsem hudbu, který hrála - ani Michaelův zpěv, vnímala jsem jen jeho dotek. Dotek, který mě pálil.

Opět mě obdařil svým nádherným úsměvem - přitiskl si mě na své zpocené tělo. Vůbec mi nevadilo, že je zpocený, byl to ON! Patřilo to k němu.

Připadala jsem si jako v nebi a bylo to hlavně díky tomu anděli, který mě drží ve svém náručí a vpíjí se mi do očí. Cítila jsem se s ním tak v bezpečí a to jsem ho prakticky neznala.

Musela jsem si připomínat, že bych se občas měla nadechnout. Bála jsem se i mrknout jen, aby mi někam nezmizel. Jakoby vycítil mé pocity, protože si mě pevněji přitiskl ke svému tělu.
Jeho hřejivý dech jsem cítila u svého ucha.

*Tak tohle je první fanynka, která se ze mě nesnaží strhat oblečení,* létalo Michaelovou myslí.
*Hej vzpamatuj se už. Nemáš ji hladit po zádech, ale zpívat,* napomínal se, když si uvědomil, že ji hladí po zádech.

Vdechovala jsem jeho přirozený parfém a nechala se unášet hudbou. Když mi začal přejíždět svou hřejivou dlaní po zádech, tak mi naskočila husí kůže - srdce mi bilo jako nikdy jindy. Měla jsme co dělat, abych nedala najevo jak moc se mi to líbí.

Moc dobře jsem si uvědomovala tu energii, která je mezi námi. V břiše mi létalo milion motýlků a já si připadala jako zamilovaná školačka, i když tohoto okouzlujícího muže prakticky neznám.

Michael se nemohl nabažit její vůně, toho krásného tepla, které vycházelo z jejího nádherného těla. Kolikrát za tento tanec ho napadlo, jak moc by si přál ochutnat její rty. Zjisti jestli chutnají tak sladce, jak vypadají.

Nemohla jsem tomu uvěřit, tancuji tu s Michaelem Jacksonem - prakticky láskou mého života. Uvolnila jsme se a opřela si hlavu o jeho rameno. Bylo to tak přirozené, ale přesto nejkrásnější pocit jaký jsem, kdy zažila. I když jsem si přála, aby tato chvíle nikdy neskončila, tak se čas hnal do předu nesmlouvavě a neskutečně rychle.
Zdálo se mi to nebo si Michael právě povzdechl?

Jak se blížil závěr písničky, tak se fanoušci ztišili a mávaly rukama.
Zvedla jsem k Michaelovi svůj obličej. Ještě jednou jsem se chtěla zadívat do těch nádherných - hnědých očí a pak budu schopná odloudat se na své místo a po zbytek koncertu se vznášet.

Váhavě jsem natáhla ruku a vzápětí ho varovala očima, co se chystám udělat. Chtěla jsem ho pohladit po té nádherné - laskavé tváři. Už zbýval jen kousíček, ale já pocítila něčí ruku na mým rameni. Okamžitě jsem věděla co to znamená. Je konec. Konec toho nádherného snu. Ale i Popelka musela odejít. Jenže, jí si pak její princ našel. Pousmála jsem se smutně a vydala se na své místo. Jakmile mě neobjímali jeho paže - jeho dech mě nelechtal na krku, jsem si připadal tak prázdná.

Ještě naposledy jsem se na něj otočila a hledala jsem ten nádherný úsměv, ale tentokrát jsem žádný nenašla. Musela jsem se ovládat, abych se nerozeběhla zpět do jeho hřejivého náručí.

Michael se za ní smutně díval. Také si nepřál, aby ta chvíle skončila. Chtěl s ní být déle. Nevěděl, čím ho tato kráska očarovala.
*No tak udělej něco,* přemlouval ho jeho vnitřní hlas.

Už nad ničím nepřemýšlel a rozeběhl se za tou kráskou, která ho tak učarovala. Jeho ochranka se ho snažila zachytit, ale on se nedal. Nechtěl si nechat ujít tuto příležitost.

Opatrně jsem scházela ze schodů a ,,můj" statný ochránce mi stál po boku. Nejspíše se bál, abych si to nakonec nerozmyslela a nezaútočila na Michaela. Asi nebyl zvyklí, že někdo může z andělského obětí odejít v klidu po svých.

Už mi zbývaly jen tři schody, když mě někdo chytil za loket. No někdo, ten dotek bych poznala kdykoliv a kdekoli na světě.
,,Co to?" zeptala a otočila jsem se čelem k němu. Střetla jsem se s nádherným pohledem ve kterém plálo vzrušení a jisté očekávání.

Srdce jsem měla až v krku. Vychutnávala jsem si opět jeho vůni, vychutnávala si další okamžik, který jsem s ním mohla prožít.

,,Jak se jmenuješ?" vydechl nedočkavě. Chvíli jsem se na něj jen dívala - neschopná promluvit. Probralo mě až jemné pohlazení p omé nahé paži.
,,Prosím," zašeptal naléhavým hlasem.
,,Isabella," vydechla jsem překvapeně

,,Miluji tě, Isabell," zašeptal mi do ucha. Musela jsem se uklidnit. Tohle bya pro něj jen normální věta. Věta, kterou říká všem. Neměla bych k tomu přkládat žádný velký význam.

*Co jsi to se mnou jen udělala Isabell, vždyť já ani zpívat nemůžu,* pokoušel se najít odpověď v jejích očích. Ale oba byla tak jiná než ostatní dívky, které doposud poznal, že se v ní vůbec nevyznal. Nedokázal najít odpovědi.

Silněji mě objal a přitiskl k horkému tělu. Jeho obličej se přibližoval k tomu mému. Pohledem mi jasně dával najevo, co se chystá udělat. Nevěděla jsem jestli to chci. Né, samozřejmě jsem věděla, že chci, ale bála jsem se jak to budu snášet potom.

Ještě více se naklonil a já všechny myšlenky vystrnadila z mé hlavy. Jediné na co jsem byla schopná vnímat, byly jeho stále se přibližující se rty.

Nebránila jsem se - respektive nebyla jsem schopná. Jen jsem se k němu více přitiskla a nedočkavě spojila naše rty. Bylo to něco jiného, něco naprosto krásného. Dokonalého.

Jeho rty vypadaly přesně, tak jak chutnaly. Pootevřel ústa a já mu do nich jazykem v klouzla. Zasténal mi do úst a sváděl nádherný tanec s mým jazykem.

***
Pokračování příště… Máte se na co těšit. Doufám, že se Vám to líbilo. LoveCullenka
     








































 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Britanka Britanka | E-mail | Web | 26. dubna 2010 v 22:55 | Reagovat

páni, začíná to dobře

2 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 2. května 2010 v 21:21 | Reagovat

Páni tahle povídka vypadá taky super na konci jsem se málem rozpustila při představě že se do těch jeho velkých očí dívám já a ten zbytek no koment!!!!Ale za to jak si to utla na konci bych vraždila,ale velkou pochvalu máš za super dlouhé dílečky tak doufám,že na něj nebudu dlouho čekat už teď umírám touhou číst pokráčko!!!! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama