close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Na poslední okamžik - 1. kapitola

26. dubna 2010 v 19:25 | LoveCullenka |  Na poslední okamžik

Rozhodování

Měla jsem tolik věcí. Mohla jsem mít tolik věcí, které by si každá dívka v mém věku přála, ale jedno jsem neměla a po čem jsem velice toužila. Něco - čeho si ostatní lidé nevšímali a brali to jako samozřejmost, která patří k životu, jako je smrt. Nemohlo to být nic jiného než-li svoboda. Moci se pořádně nadechnout aniž, byste měli za zadkem čtyři ostřílené gorily.
Tolik se mi nechtělo stávat - věděla jsem, co mne čeká. Můj otec mne chce už třetí rok zasnoubit s Patrickem Swanem, který je podle něho ten nejskvělejší muž na světě!
Musela jsem se usmát, on nebyl muž. Byla to bačkora, který chce využít vlivu mého otce!
Ježiši, Sam vstávej nebo si pro tebe otec přijde osobně!" zhrozila se má sestra. Nikdy se nezatěžovala něčím primitivním jako je, soukromí.
,,Kolikrát jsem ti říkala, že máš klepat?" Zeptala jsem se jí naoko vážně. Ach, měla jsem jí tolik ráda. Byla stejná a přece jiná - abyste tomu rozuměli, tak jsme byly dvojčata. Byli jsme si velice podobné - no hodně podobné, ale Liz ta byla ta ztřeštěnější a okázalejší. A na rozdíl, ode mne měla ty snobské akce ráda - no konec konců i ty snoby.

Nechtěla jsem se zvedat z mé vyhřáté postele, ale věděla jsem, že je můj otec opravdu schopný sem dojít a dotáhnout mě tam za vlasy.
S povzdechem jsem vstala z postele a pomalu se doloudala do šatny. Opravdu jsem neměla chuť se strojit kvůli nějakému hňupovi, kterému dám stejně košem a táta se, se mnou opět bude hádat. Dovedla jsem si to živě představit opět tu scénu!

Otec křičící na mne jaká jsem nevděčná dcera a jak jsem opět zostudila rodinu.
Brr. Oklepala jsem se. Už teď z toho mám husí kůži.
,,To neuděláš, že ne?" Zhrozila se Liz. Ano, jelikož byla mé dvojče přesně věděla nebo alespoň tušila, na co se chystám.
,,Liz já si ho prostě nevezmu!" Dupla jsem si na místě a ona ke mne přišla a objala mne.
,,Sam, tohle nejde, víš jak zase bude vyvádět?"
,,Liz já vím, ale nemůžu se vdát za někoho - koho nemiluji a nikdy nebudu a navíc nejsme ve středověku, abychom se museli podřizovat přání otce. Je to pro něj jen vhodná investice. Jako vše v našem životě." Prskala jsem vzteky a zatínala ruce do pěstí, abych něco nerozbila
,,Ale on zase není tolik špatný, a dokonce bych řekla, že i sexy!" Podívala se na mne zase tím jejím pohledem. On se jí líbil! Samozřejmě, že ano byl to její typ. Byl bohatý a měl vliv.
,,Tak si ho vezmi sama." Panovačně jsem na ní vyplázla jazyk.
,,Kéž bych jen mohla. Hned bych si to s tebou vyměnila."

A v tom sem dostala ten nápad. Jsme si dosti podobné - i náš otec si nás často pletl Ano, už to mám. Liz si ho vezme. Samozřejmě, že to naši prokouknou celkem rychle, protože Liz byla přeci jen jiná, co se týká chování a hlavně oblékání, ale otec by nic neřekl, protože by se tím zostudil.
Teď jen jestli s tím bude souhlasit Liz.

Upřela jsem na ní psí oči a v jejím pohledu blesklo pochopení. No jo, dvojče.
,,Sam to nikdy nemůže vyjít." Kroutila hlavou, ale neodmítla úplně. Představa, že by si vzala Patricka, se jí moc líbila.
,,Liz přemýšlej o tom! Ano prokouknou to. Teda nevím, jestli Patrick, protože si myslím, že má v hlavě jen své konto, ale mohlo by to vyjít, alespoň na nějakou dobu. A já odjedu pryč." Dívala jsem se na ní s prosíkem.

Bylo to ode mne ošklivé, ale já bych to po ní nikdy nechtěla, kdyby se jí nelíbil.
,,Oh Sam, ty mě jednou zabiješ. Víš, ale musela bys nastoupit na mé místo, protože je to důležité." Podívala se hlavou dolů.
Ano, všimla jsem si, že Liz poslední dobou pořád někam odlétá, ale nikdy mi neřekla kam jen, že letí za přítelem - čemuž jsem nevěřila.
,,No a nechtěla bys mi to konečně říci?" ptala jsem se nedočkavě. Strašně by mě zajímalo - co tak může má sestra před námi tak choulostivě tajit. Jakoby jsme jí za to měli utrhnou hlavu.

Kousla se do rtu a umučeným pohledem se na mě podívala.
"Liz!"
"Dobře, dobře!"
Čekala jsem, až se uklidní a raději jsem se posadila - vypadalo to, že to bude něco závažného. Jen doufám, že nebude dělat ve striptýz baru. No, i když co mohlo být horší než-li si vzít toho…
Mám dojem, že pro to ještě nevymysleli žádnou nadávku. Byl to prostě poddruh. Byl to někdo - koho jste s člověkem nemohli za žádnou cenu srovnávat.
Byl studený jako psí čumák a pochybuji, že ví co je láska a něha.
Ale však Liz by si ho už zkrotila a on by se jako pejsek musel nechat - tedy jestli by nechtěl přijít o značnou sumu peněz od mého otce.
Najednou mi to připadalo, jakoby se mnou otec obchodoval. Ale já nejsem na prodej!!! Nejsem žádná trofej, kterou si vystaví na poličku a občas se na ní koukne!

,,Dobře, takže před měsíce jsem se dověděla o castingu. Tak jsem to jela zkusit a ono to vyšlo. Chápeš to? Vybrali mne ze stovky holek a všechny byly moc dobré! A před týdnem se začalo zkoušet." Nechápala jsem, co se mi tím snaží říci. Byla jsem doslova mimo. Postřehla jsem jen něco o castingu a o tom, že jí vybrali. Cítila jsem, jak se mi na mé tváři objevil úsměv. Byla tak roztomilá. Měla z toho radost a v očích jí hrály jiskřičky.

Splnila si sen a já bych jí ho teď měla vzít? To ani náhodu. Raději si to vytrpím sama, než ji připravit o sen.
,,Mám z tebe radost Liz." Objala jsme ji a otočila svou pozornost opět k mému šatníku.
,,Co ti je?" Obrátila si mne čelem k sobě.
,,Já, já jen, že je to skvělé. Já nemůžu ti vzít tvůj sen."

Byla jsem za ní tak šťastná, ale zároveň mne mrzelo, že takové štěstí mít nebudu.
,,Co to tady plácáš! Mám tě ráda, a tudíž ti pomůžu, ale musíš nastoupit na mé místo, protože jinak bych dostala sankce a jim by to přidělalo práci a to já nechci." Usmála se na mě a za ucho mi dala neposlušný pramen vlasů.

***
Ještě dlouho jsme si povídali a smáli se. Bylo na ní vidět, že jí to opravdu nevadí a že se dokonce na manželství s Patrickem těší.
,,Liz co tam vůbec děláš?" Ptala jsem se jí rychle, protože jsem si uvědomila, že o její nové práci zatím nic nevím a určitě by nevypadalo dobře, kdybych tam přijela a nevěděla, co mám dělat.
,,No, zpívám jako doprovod." Usmála se na mne.
,,A o co se přesně jedná?" Cítila jsem, jak ve mně napětí stále více rostlo.
,,Víš o projektu This is it?"
Věděla jsem, že jsem to někde slyšela, ale za boha jsem si nemohla vzpomenout kde! Namáhala jsem si hlavu, když najednou jsem se podívala po pokoji a všimla jsem si sestříného polštářku.
,,Ne," zašeptala jsem nevěřícně. Už mi došlo, co to bylo zač a proč z toho měla Liz takovou radost.
,,Ne," opakovala jsem a její úsměv se rozšířil.
,,Ano!" vyjekla nadšeně a skočila mi kolem krku. Ona z toho byla nadšená, ale já z toho zase tolik ne.

Na sucho jsem polkla.
Nevím, jestli bych to dokázala.
Má sestra měla Michaela Jacksona za Boha, ale já ne. Já jsem ho měla za někoho, kdo si zbytečně zničil život a rozhýřil svůj majetek díky maličkostem. Ano, samozřejmě pracoval pro charitu, ale kdo ve světě slavných a vlivných osobností ne. A kde je napsáno, že to nedělal jen, aby ho měli lidé rádi?

Můj otec také pracoval s charitou a rozhodně to nedělal, protože mu bylo těch lidí líto, ale jen pro sympatie lidí. Brr
"Tak to ti blahopřeji" Řekla jsem kamenně.
,,Sam, ale on je vážně úžasný." Říkala nadšeně a s jistým vzrušením.
,,Já ti věřím." Řekla jsem kousavě a převrátila oči v sloup.
,,Tak co pojedeš tam?" Zeptala se mě a já váhala. Myslím, že bych teď s větším nadšením tancovala u té tyče, než letěla a zpívala samotnému králi popu. Ušklíbla jsem se.
,,Hmm," přitakala jsem.
,,Ale nesmíš na něj být zlá. On si to nezaslouží a zkus mu dát šanci." Mrkla na mne a šla si vybrat šaty, aby mohla jít a oběd s mým "rádoby snoubencem" a otcem.


***

Doufám, že se Vám tato kapitolka líbila. Nechejte prosím komentář :) LoveCullenka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Britanka Britanka | E-mail | Web | 28. dubna 2010 v 12:28 | Reagovat

páni, doufám, že mu dá šanci co já bych za to dala... :-)

2 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 2. května 2010 v 20:50 | Reagovat

To vypadá moc zajímavě už se těším na další díleček čtu u tebe víc povídek ale dílečky docela dost dlouho trvají!!!! ;-)  :-D

3 HanisShka HanisShka | Web | 3. května 2010 v 14:10 | Reagovat

Tak to vypadá dost zajímavě. Uvidíme, jak si s tím Sam poradí. Všichni moc dobře víme, že když někoho prostě nemáme rádi, je těžké k němu nějak víc přilnout, než je po nás žádáno...no, uvidí se :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama